Ve Flaeming-skate jsme letos byli od čtvrtka 16. srpna do neděle 19. srpna. Příjezd jako tradičně do lehkého mrholení nás nemohl rozházet. Vyrazili jsme hned navečer na protrénování brzdných technik, a pak se vydali na prvních 12 kilometrů po RK2. Počasí se umoudřilo a my dojížděli za sluníčka.
Druhý den se nám skupinky rozdělily podle svých schopností, větší část účastníků se rozhodla vydat se se mnou na nejdelší téměř stokilometrový okruh RK1. S těmito odvážlivci jsme se dohodli, že zkusíme, jak nám to půjde a kdyby to nešlo, tak si cestu zkrátíme. První zastávka na svačinu a občerstvení byla až kolem 30. kilometru. Na takhle dlouhé trati je potřeba se zastávkami moc nevyčerpávat. Drželi jsme pohodové tempo, doplnili tekutiny v kempu v Oehně, a pak přišel bod zlomu. Tedy místo, odkud si buď můžeme cestu zkrátit, nebo už to musíme dojet. Tak co, můžeme? Jo, můžem!
To bylo slovo, vydali jsme se tedy po cestě z křižovatky mezi RK4, RK5 a RK6 na zbylou část. Po dalších kilometrech v bruslích jsem zahlédl krásného pruhovaného pavouka na stezce. Celkem velký, vypadal jako že utekl nějakému chovateli. Opatrně jsem ho fotil, aby mě nekousl nebo něco neudělal. Po návratu domů jsem zjistil, že jde o človeku neškodného křižáka pruhovaného. Akorát jeho velikost mi nikdo nechtěl věřit.
Zatímco jsem fotil, ostatní na mě počkali o pár stovek metrů dál. A bylo to zrovna přibližně v půlce cesty. Důvod k oslavě, kdyby nebyly všichni unavení. Už se na mě moc neusmívali a nevím nevím co by se dělo kdyby to dál nevedlo po rovině (lehce nakloněné nahoru ;-)). Jakmile jsme projeli dlouhý úsek lesem, všichni museli uznat, že jsem měl pravdu a opravdu to nebylo tak zlé, jak mysleli.
Čekal nás ovšem další náročný úsek mezi Hohenseefeldem a Wahlsdorfem. To je úsek, kde to minimálně mně strašně pomalu ubíhá, je to po poli mírně do kopce a úsek se zdá nekonečný. Tady jsme ztratili dva účastníky, kteří už dál prostě nemohli. Ale nic se neděje, za ujetých 68 km si i tak zaslouží velkou poklonu. Jakmile dojedeme do konce, tak je autem vyzvedneme.
Za Wahlsdorfem je krásný lesní úsek s jedním ALE. Jsou tam 4 krátké úseky do prudkého kopce. Dle volného hlasování pro většinu účastníků nejhorší úsek cesty. Pak už jen příjemný sjezd k první otevřené restauraci. 70 km v nohách a konečně občerstvení. Pivo a jídlo. Co víc si může unavený bruslař přát. Snad jen aby ho nečekalo ještě skoro 30 km. Martin, který se od nás trhnul a jel oproti ostatním pekelným tempem, už tu na nás 2 hodiny čekal.
Zbylý úsek už byl docela příjemný, tedy alespoň pro ty, co je netrápily puchýře. Na některých místech není ani puchýřová náplast samospásná. Přesto se díky plnému žaludku a dlouhému úseku lesem z kopce bylo na co těšit. Závěrečný úsek po rovině polem a nekonečným Janickensdorfem už byl to poslední, co jsme museli překonat. A pak vytoužený cíl a 92 km za námi.
Druhý den se podle únavy a bolavých nohou utvořilo více skupinek. Já jel jako jeden z pětičlené skupinky odpočinkových 50,5 km po RK5. Část odpočinkově na kolech a Martin, nezdolaný předchozím dnem, si rozhodl dát tu stovku ještě jednou. Vyjel 2 hodiny před námi a do restaurace přijel asi 20 minut po nás. Ovšem my měli v kolečkách 30 km a on 70 km. Velký respekt k takovému výkonu! A nakonec opravdu tu druhou stovku dal.
Závěr dne většina z nás strávila příjemným odpočinkem v termálních lázních. Vířivka a vodní atrakce se líbily všem a unavené svaly si téměř nahlas vrněly blahem.
Poslední den jsme se přesunuli ke koupališti ve Wahlsdorfu a otestovali nově otevřenou trať RK7. Po překonání vesnice nás čekal nádherný asfalt a brzo i krásný úsek lesem. Další část už vedla otevřeným polem a v asi 35 stupňovém vedru byla docela náročná. Ještě, že cestou byla restaurace s roztomile přeloženým jídelním lístek do češtiny pomocí Google translatoru. Poslední úsek dal i po občerstvení pořádně zabrat. Na závěr jsme se osvěžili na koupališti, kde byla docela ledová voda. Nakonec se nikomu moc nechtělo vracet domů.
A výsledné kilometry? Martin předvedl heroický výkon a ujel 235,5 km, největší skupinka bruslařů ujela 193,8 km a ostatní také podali skvělé výkony. Všem díky za skvělou náladu, parádní atmosféru a těšíme se zase na příštích akcích!
Flaeming skate 2012 stručně obrazem
Od začátku hezky s úměvem
8 statečných, co se vydalo na stokilometrovou trať
Tak dlouhou trať je třeba si nějak zpestřit, třeba holubičkou.
S oblohou nad hlavou, ujíždím dálavou
A hele co to leze po cestě, musím si tě vyfotit. Ne, že mě kousneš!
To už jste unavení? Mám pro vás dobrou zprávu, už jsme v půlce! A od teď je to skoro pořád po rovině nebo z kopečka.
Zasloužený oddech v restauraci. Pivo před sebou, 70 km za sebou.
Sláva, první patník, kde není dvoumístná cifra. Tak to už je konec každou chvíli.
Pohodička po prvním větším výšlapu v druhém oddechovém dni.
Nejprudší kopce na cestě? Pohoda!
Vítězné gesto, ty čtyři prudké kopečky nahoru jsou za mnou!
K občerstvení dorazila cyklistická jednotka. Všimněte si prosím parádních kol z půjčovny ;)
A tady dorazil Martin s 20 minutovým zpožděním. No zpožděním, my máme v kolečkách 30 km, on 70 km, takže spíš poklona před velkým výkonem.
Ale že to občerstvení vypadá lákavě, co? :)
Chvilka jízdy na bruslích za asistence doprovodných vozů, ehm kol.
A jak se Martinovi jede v závěru druhé stovky? Pohodička :)
Závěrečný den, jak se těšíš Verčo? Hodně!
Poslední hromadné foto před odjezdem a pak hurá na nový okuh RK7
Pohodička na odpočívadle v lese. Ta nová trasa je super.
Verunky v objetí. Tak jsme ten poslední den přežily a dojely :)
