Podzimní bruslící víkend 21-23.9. v německé oblasti Lužických jezer je za námi. Užili jsme si různého počasí, od takového podzimního neutrálního, přes noční déšť do nedeštivého za to notně ufoukaného dne. A jako třešnička na dortu krásně slunečná neděle po hodně studené noci.
Původní plán dorazit s předstihem nám maličko překazil náš drobeček, když se cestou tak pokadil na benzíně, že přebalování a náprava škod v podobě potřísněného oblečení protáhla zastávku z původních deseti minut na celou hodinu. Naštěstí jsme nakonec i tak dorazili krátce před čtvrtou a nikdo na nás nemusel čekat. Po jarních problémech s nalezením správného místa jsme upravili popisek cesty a všem se tam podařilo dorazit bez volání o pomoc a navigaci.
V pátek odpoledne jsme si rovnou dali krátkou trasu kolem jezera Geierswalder See. Trasa stále nevede kolem celého jezera, takže jsme jeli jen kam se dalo a pak ještě na vyhlídku. Příjemných 14 kilometrů, na kterých nemohl chybět ani nejmenší účastník v kočárku. Vrátili jsme se tak akorát než se začalo stmívat, a pak začala v některých bungalovech kromě grilovačky taky hra na černou hodinku. Zapojené přímotopy v kombinaci s rychlovarnou konvicí nebo ohřívadly a vysoušeči bot spolehlivě vyhazovaly pojistky. Pojistná skříň je ale ukrytá ve skříních tak důmyslně, že jsme museli volat správce a samozřejmě nebyl pořádný signál. Po chvíli poskakování a lovení signálu jsme vzali telefon s jiným operátorem a bez nutnosti dalších gymnastických prvků jsme se v klidu dovolali a nechali donavigovat k těm ukrytým pojistkám.
V sobotu po ránu vypadal den dost mokře, skoro celou noc pršelo. Nicméně přesně podle toho, jak jsme si objednali počasí, kolem 6 ráno přestalo pršet, začali se trhat mraky a sluníčko začalo vysoušet mokro z cest. Když jsme vyráželi na cestu, leskl se sice ještě asfalt vlhkem, ale díky dobře udělanému povrchu to ani trochu neklouzalo. Navíc po prvních kilometrech už byla stezka úplně suchá, takže ani opticky nesváděla k pomalejší jízdě. Na jaře jsme si stěžovali na protivítr, kdy jsme měli pocit, že jedna část cesty kolem Partwitzer See je snad nekonečná. No tak tentokrát byl ten vítr ještě horší. S chariotem to bylo jako tlačit plachetnici proti větru. Bylo jedno, jak se cesta zatáčela, vždycky to bylo proti větru a když měl konečně začít foukat do zad, byly okolo stromy, přes které najednou vítr neprofoukl. U vyhlídky z nějakého neznámého důvodu ubrali lavice se stoly, takže tam byl jen jeden stůl a ten byl v době našeho příjezdu obklopený jezdci na čtyřkolkách. Stačilo však jenom vyjít na rozhlednu a zpět a místa se nám začala uvolňovat, takže nakonec občerstvení dobře dopadlo. Závěr v mohutném protivětru za jízdy do kopce byl snad nejhorším úsekem cesty. Místy to vypadalo, že snad ten kopec v tom větru ani nepůjde vyjet. Ale zdolali jsme ho! Příště si ovšem kromě sluníčka hodláme objednat i bezvětří :)
Po zdolání stezky kolem Partwitzer See se několik větrem neudolaných účastníků rozhodlo pokračovat s námi k Scheibe See na 13 km trať. Už jsme věděli o tom větru, takže jsme volili směr tak, abychom vyjeli s větrem v zádech a s ním se taky vraceli. Tedy takový byl plán. Ovšem nějak se nám ten odhad nepovedl. Část, kdy to mělo foukat do zad, byla mezi stromy a stálem stylem "do kopce z kopce". Zkrátka do zad nezafoukalo, jakmile jsme se ovšem stočili proti větru, les ustoupil, ve volné krajině nabral na síle a ještě vedla cesta mírně do kopce. Možná to nebylo do kopce tak moc a jen nám to připadlo v tom vichru, ale ta půlka jezera se zdála opravdu nekonečná. A když jsme ji překonali a měli mít na závěr odpočinek s větrem v zádech tak hádejte co? Správně, zase se objevili stromy a nepustily vítr mezi sebe, takže pomoc větru do zad se nekonala. Příště tedy pojedeme obráceně!
Nedělní ráno bylo po výrazně chladnější noci ve znamení balení a odjezdu k největšímu z jezer - Bärwalder See - kde jsme naplánovali 25 km okruh. Čas odjezdu se celkem povedlo splnit a těšili jsme se na skvělé bruslení. Tentokrát v obráceném směru než jsme jezdili toto jezero dříve. Jízda po směru hodinových ručiček byla alespoň pro mě znatelně příjemnější než obrácená. A hlavně - nefoukal vítr! Cestou jsme si užili parádní výhledy, příjemné občerstvení i přebalování plenek. Překvapivě opět nikdo nechtěl jet kolem jezera dvakrát a ujet 50 km. Ale kdo by se po tom náročném předchozím dni divil.
Akce se vydařila, najeli jsme za všechny dny 74 km a děkujeme všem účastníkům za sportovní výkony a dobrou náladu. Velká pochvala patří Heleně (Hlemýždi), která s námi celý víkend zvládla jezdit, i když na bruslích stála poprvé jen týden předtím na našem kurzu pro začátečníky. Ale tak to má být, naučit se to, a pak si rovnou pořádně zabruslit.
Těšíme se zase příště v Lužicích, Flaeming nebo na nějaké další bruslařské akci!
Lucka a Standa
Víkend stručně obrazem
Hned první den je potřeba vyzkoušet brusle a taky jak se pojede s kočárem
V rámci toho vyzkoušíme nějaké blbinky, jako třeba co se naučit jezdit jen po předních kolečkách.
A jak vypadá pohled z poza "kabiny" kočárku na bruslích? Takhle! :)
Nejmenší člen výpravy a samozřejmě oblečení se sloníkem! Tak si rodičové držme pěsti, ať to zítra ujedeme.
Večer dáte do postele dítě a ráno v ní najdete medvěda. No co jiný kraj...
A před cestou ještě jedno společné foto, řekněte sýr!
Leskne se to, je to mokré po dešti, ale neklouže to. Prostě báječný povrch.
Děvčata na vyhlídce
A tady máme posádku druhého vozu. Podle pozice to vypadá na výměnu pneumatik. Tak jak máte rychlý pitstop?
I po výšlapu kopce panuje skvělá nálada
Krátká zastávka na občerstvení
Znáte tu pohádku jak se tahala ze země řepa? A to pokračování jak se tlačil ve větru kočár? Mamko zaber! Táto zatlač! A nejede to, vypněte někdo ten vítr!
Vídíš v dálce světýlko? Nebo aspoň úsek v závětří?
Povšimněte si prosím pečlivě upravených stromů ve stylu bonsají, stíhaných do podoby stromů ve větru. Přitom skoro nefouká...
Ale nás jen tak něco nerozhodí. Nějaká tak póza či pukrle pro fotografa by nebyla?
A kdyby někdo nemohl, tak si řekněte Verče, ona vás odtáhne
Helenka, před týdnem jsme ji na kurzu naučili bruslit a jak to s námi všechno pěkně odbruslí. Paráda.
Pokaždé na našich výpravách potkáme nějaké zajímavé zvíře na stezce, už jsme potkali různé housenky, barevného pavouka a dneska je to had.
Tak krásně a ta optimistická nálada panečku. No aby ne, vždyť pro dnešek už jsme ty brusle konečně sundali :).
Dubínkovo-medvědí jednotka
Táto, už se konečně nauč bruslit sám, kdo tě má za tím kočárem pořád tahat.
Já jsem připravený, můžeme vyjet.
Jak se nosí v náručí medvídě? No tak nějak stejně jako dítě ;)
Děcka vyrazila na pokec
Před posledním okruhem tohoto víkendu. Povšimněte si prosím v pozadí továrna na mraky.
Hurá na pláž, romantika, pohoda, klídek ... a spousta písku. Příště chci s sebou hromadu báboviček.
Na takovém krásném asfaltu, to má člověk pocit že nejede, ale že letí.
Máme ke kočárku dvě jednotky jako příslušenství. Tažnou jednotku, ta fotí a přebalovací a kojicí jednotku, ta se fotit nechává.
Chcete pobavit návštěvníky občerstvení? Lehněte si u bufetu všichni na zem a dělejte že se fotíte.
Kompletní fotogalerii naleznete na stránce Inline bruslení u Lužických jezer - září 2012
